utorok 7. decembra 2010

Ako to bolo po preteku?

Chrissie Wellington

Zima :) Dobehol som úplne premočený, jediné čo som mal suché boli tenisky ... na to si dávam obzvlášť pozor. Asi som nevyzeral moc OK, lebo tety a ujovia za finishlinou sa o mňa moc zaujímali ... . Povedal som im, že som OK, len potrebujem minútku a poberiem sa najesť a napiť. Hodil som do seba studenú colu a nejaké 2 pizze ... a pobral som sa smerom na masáž ... zobrala ma taká zima, že ma museli masírovať pod dekou. Najhoršie bolo spod tej deky vyliesť, síce mi dali alumíniovú prikrývku, ale teplo rýchlo unikalo ... . Z lehátka som vstával asi 5 minút, taký som bol drevený a potom celý roztrasený a totálne tvrdými nohami som sa vybral na nekonečnú cestu cez celé depo po suché veci a do prezliekacieho stanu. Keď ma videl jeden dobrovoľník, za čo mu ešte raz ďakujem, pribehol ku mne a odšprintoval po moje veci, priniesol mi ich a odviedol ma do stanu. Tam už to bolo v pohode ... bolo tam teplo a tak som sa pustil do prezliekania. V niektorých okamihoch života človek bojuje s úplne elementárnymi problémami ... napríklad ako sa zohnúť k teniske a rozviazať, ju .. ako ju vyzuť ... fuj, vôbec sa neteším keď budem mať 90+, teraz je to len na okamih ale aj to ma deprimuje :), ale posilňuje ma vedomie, že v stane nie som sám ... stále tam prichádzajú nové tváre a snažia sa vyzliecť, ale oni ešte nie do civilného ... ich ešte čaká prechádzka na 42 kilometrov :) ... oni to akosi nechápu prečo ja sa obliekam do normálneho ... v prvom momente si myslia že to balím, ale potom im ukážem finisherskú medailu a tričko a povzbudím ich You can do it!!! a im zmrzne úsmev na tvári (asi, že ako sa hlboko mýlili), ale zároveň sú radi za tú trochu motivácie. Je mi už príjemne, nahadzujem 4 vrstvy oblečenia a čo teraz? No nič, viem, že na Mareka mám aspoň 2 hodiny a tak sa vyberám znovu najesť ... . Prichádzam do žracieho stanu, pri vstupe sedí usmievavá Wellingtonka sa stále kecá do mobilu ... , v stane stretám rozšrotovanú Jocelyne Wong, ale šťastnú ... spravila si osobák. Dávam si dve polievky a 4 pizze a idem na občerstvovačku Tibu, poďakovať za povzbudzovanie a poprípade pomôcť, ak bude treba. Kevin, šéf Tribu ma vystískal a zagratuloval, konečne som našiel Jeffa s Jodi a tak som sa pridal a povzbudzoval. Čakal som kedy uvidím Mareka ... ale stále nič. Nakoniec sme sa pripojili na internet a zistili sme, že jeho posledný split bol niekde na 3,7 míle ... ej ha tu asi niečo nebude v poriadku, keď som ho videl, vyzeral celkom dobre ... neviem, uvidím. Práve sa okolo mňa prehnal Mirek Vraštil a má to asi kilometer do cieľa ... je totálne apatický a úplne ma ignoruje, hoci na neho kričím asi z 10-tich centimetrov a chvíľu pobehnem s ním ... nevadí, veď on sa zpacifikuje, asi má toho dosť :) veď práve vyrovnáva svetový rekord v počte dokončených Ironmanov v jednom roku ...

Timo Bracht

Stále hľadám Mareka, ale nedarí sa mi. Idem sa znovu najesť, nie je ani tam a tak si poberiem veci a idem ich zaniesť do auta. Vrátim sa naspäť (na bicykli), zaparkujem ho vedľa Marekovho znovu v depe a potom ho konečne nachádzam. Je usmievavý, dozvedám sa, že niekde na behu začal vidieť miesto jednej cesty aspoň tri a to už bolo zle ... Obaja ideme ešte na trať na občerstovovačku a potom už konečne domov ... teda k Jeffovi. Cesta domov je napínavá ... zisťujeme, že nám už dávno svieti rezerva. Lenže mi nemáme ani dolár, ani doklady, ani kreditku ... veď načo na preteky :) K Jeffovi je to hodina cesty a pri spotrebe amerických áut by to mohlo byť ešte zaujímavé. A tak ideme po dialnici ako slimák ale nakoniec nejako na výpary sa dostávame do cieľa. Tam si dám konečne pivko a kecáme ešte dve hodiny aj spolu s Jeffom.

V pondelok tvrdo ignorujeme záverečné vyhlásenie, ktoré je o 9-tej ráno ... vstávať o siedmej a trepať sa zase hodinu do mesta, to teda nie. My sa radšej pobalíme, oddýchneme si celé doobedie a po dvanástej odchádzame s Jeffom. Ešte posledný pohľad na superdom a okolie a my už trielime voči ďalším výzvam v podobe poobedných nákupov v Rossoch, TJ maxoch ... a u Kevina. Prekladáme to dobrým Taco-belom a Stabucksom a už je čas pobrať sa na letisko. Tam sa rozlúčime s Jeffom a ideme v ústrety oceľovému vtákovi s názvom Jumbo Jet British Airways :)


Dostatočne sme sa zdeštruovali a tak cestou domov sa v podstate nič zvláštneho neprihodilo, proste sme to prespali :)
A zhrnutie celej Americkej cesty? To si vyžaduje zvlášť príspevok a tak si to nechám na budúce...

17 komentárov:

s0cketka povedal(a)...

Precetla jsem snad vsechny dily a teda musim rict: uzasny cteni a uzasny vykony! Tesim se na dalsi clanky a gratulace k vysledku :)

Anonymný povedal(a)...

Když se podivam na všecky ty rádoby železný muže JečmínkyMáselníky, Aldamany, Šewy, MajkyP atp, tak ty jsi prostě dokonalej bůh! Zasloužíš chlape absolutní respekt. Jsi skvělej a dík za to!
Rosťa

Ječmínek Máselník povedal(a)...
Tento komentár bol odstránený autorom.
Ječmínek Máselník povedal(a)...

Sice Rosťo nevím, čím si Tebou jmenovaní zasloužili despekt, není mi ani známo, že by se kdokoli z nich (nás) s Pepou srovnával a nesmekal před ním, ale Ty budeš jistě velkej železnej pašák, který si může vzít do úst kohokoli, že?

Anonymný povedal(a)...

Pridam se k Rostovi. Obdivuju lidi, co si pisou blog a pisou zajimave, ale stoji za nimi perfektni vysledky, drina, spickova priprava. Pepa je dokladem toho ze skloubit oboji lze a je to pak nadhera!
Klanim se, obdivuju.
Jirka Rymsky, Praha-Toronto

Ironjozef povedal(a)...

Normálne som nechcel moc vstuponať do diskusie, ale teraz musím. Rosťo, ďík za pochvalu ... ale s bohom si som sa nikdy nechcel zrovnávať, je to pre mňa až príliš veľká autorita. A vďaka Ječmínkovi, Aldamanovi, Šewymu, MajkyP-ovi a ostatným (nie každý má to šťastie, že sa môže venovať triatlonu toľko, koľko ja)som vlastne aj ja nakukol k Ironmanu, mnoho-krát mi skvele poradili, pomohli a vďaka nim som vlastne aj začal písať tento blog. Pamätáš Ječmínku, ako sme spolu riešili, ako založiť blog ... v 2008-mom :)
Tento blog píšem rád, aj keď je to niekedy poriadna otrava, takže všetkým ešte raz vďaka za jeho čítanie, alebo aspoň pozeranie obrázkov ...

Anonymný povedal(a)...

Kluci nenechte se odradit Rosťou a podobnými, je skvělé číst příspěvky Pepy, který má opravdu velké možnosti a to jak fyziologické, tak i časově-materiální, tak třeba Aldamanovi, který má možnosti jako my ostatní. Rosťo přijde ti Aldamanových 60hodin za minulý měsíc jako flákání? Už to jak se obul do plavání, je přece skvělé, málokdo se přinutí takhle makat, brzo ráno vstávat, 5x týdně. Ten despekt ze strany Rosti není absolutně na místě.
Jinak Pepo opět pěkný článeček, skvěle jsem si početl a díky, žes to celou sezónu vydržel psát, sežere to spoustu času. IM

Anonymný povedal(a)...

Nedá mi to abych se taky neozval. Jednak gratuluju Pepovi k jeho výkonům a děkuji za skvělý blog. Ale taky bych chtěl vyjádřit podporu borcům zmiňovaným v Řosťovým příspěvku. Letos jsem začal s polovičním ironmanem, příští rok bych rád vyzkoušel zcela amatérsky celého a všichni kdo se triatlonu věnují a ještě navíc o tom zajímavě píšou pro mě představují velkou inspiraci a cenný zdroj rad a zkušenností, nehledě na to jestli dají ironmana za 9 nebo 13 hodin. Díky, Martin M.

Anonymný povedal(a)...

Jde přeci o to, že Pepa nejen dobře a poctivě trénuje, ale že to také zhodnocuje a je pak ve svých hodnoceních (reportech) skromný, někdy až příliš.
U mnoha ostatních čtu, jak pracují 20-22h denně, vstávají ve 3h, nejí, nespí, plavou, pumpujou železo, pak výsledky veškerý žádný, ale napíšou o tom 1000 a 1 stránku.
Chtěl jsem jen říct, jak si Pepova výkonu vážím, a nejen já. Výkony všech těch Ječmínků a Advidů neshazuju, jen říkám, jak člověka potěší úspěchy opravdového amatérského sportovce - triatlonisty.
Obdiv.
Rosťa

Ječmínek Máselník povedal(a)...

tak to je fajn, že si Rosťo rozumíme. Hledám ve sportu něco hodně jiného než Pepa, což se ovšem nevylučuje s tím, že si ho fakt vážím a jsem rád, že se s ním osobně znám.
Znám taky hodně primadon, které mají za sebou zlomek Pepových dobrodružství, ale jsou mistři světa, zatímco Pepa je pořád stejnej v pohodě chlap.
Pro mě je toto místo zdrojem velké inspirace a (jenom občas) malinko závisti ;-).
Kam Pepo pojedeš příští rok, budeš někde v tuzemsku, aby se s profihvězdou dalo potkat? :-)

Majk povedal(a)...

Jupí, konečně jsem slavnej!!! Rádoby železnej muž, taková pocta po 1 roce kdy se trochu hejbu... :-D

SHOCKER :) povedal(a)...

Jedneho krasneho dna porazim flasu 12hviezdickovej metaxy a napisem o Jozinkovi velku esej :)

Stravil som s nim toho roku cele 4mesiace na cestach po celom svete - neboli sme len v juznej amerike a v antarktide. Sli by sme, ale Jozova manzelka na mna kuka jak na vraha ked sa zjavm v Dubnici s nejakym novym napadom :)))

Kazdopadne verte mi ze to co ste tu po cely rok citali nie je ani stotina toho co sme fakt zazili :)

Snad to vyjde a jedneho krasneho dna vam to vsetko rozpovieme velmi zaujimavou formou na ktorej sa uz pracuje- VSAK JOZO? :)

mn

Ječmínek Máselník povedal(a)...

ha, tady se rýsuje knížka :-)

Aldaman povedal(a)...

Pepo škoda, že už je letos konec tvých dobrodružných výprav :-). Už se těším, až nám odtajníš plány na příští rok.
Rosťo, asi to bude také o tom, že každý má jíné možnosti k tréninku a o to je to přece zajímavější jak kdo trénuje. Každý nemůže být několik měsíců v roce, mimo domov a jezdit po závodech.
A zajímalo by mě, kde jsi přišel na to, že výsledek u ostatních je žádný ? U mě trénink vedl ke zlepšení na 1/2IM a odjel jsem prvního IM, což v mém měřítku považuji za úspěch.

Šewy povedal(a)...

Marku nedáváš si moc velké sousto? Z vlastní zkušenosti vím, že stačí sedmičková a vlastně i pak už není o čem psát... :)) ;)

SHOCKER :) povedal(a)...

Pozor - mnozstvo hviezdiciek na metaxe neznamena ze drink ma vacsie grady, ale ide to hodne do kvality :)Metaxa 7 ma na moju literarnu kreativitu velmi pozitivny vplyv :) Jozo uz zazil na vlastnej kozi co to so mnou robi - myslim ze to bolo v Airbuse cestou z Malajzie do Australie :)))

Kazdopadne kym dorazime knihu, pretecie este vela Metaxy mojim kalnym gagorom....... :)

SHOCKER :) povedal(a)...

sakra teraz som sa odkopal...:/